Už při letmém pohledu na tebe je jasné, že ty módou žiješ. Jak si se k ní však dostala?
Přirozeně. Co si pamatuji, vždy mě fascinovala a bavila móda. Pamatuji si, jak jsem zpočátku sledovala ty nejnovější módní trendy ze zahraničí. Tyto lokální mě příliš nebavili – náš trh nebyl pro mě inspirativní. Avšak odkdy se pohybuji v kruhu lidí z módní branže a lifestylu, začala jsem poznávat zajímavé lidi který mě inspirovali a ukázali mi různé cesty, místa a styly které mě postupně formovaly.
V umění je to tak, že ne všechno hezké se automaticky stává uměním. Platí to i v módě?
Určitě. Dnes se setkáváme s tím, že si mnoho lidí koupí věci, které jsou momentálně trendy s tím, že si myslí, že jsou styloví. Není to tak. Styl se nedá koupit, styl by člověk přirozeně měl mít, popřípadě ho svým způsobem života postupně získá.
Co je tedy třeba na to, aby měl člověk styl?
Asi to zní jako klišé – no být sám sebou. Přinést do svého oufitu svou osobnost, své vlastnosti, to, co žiješ, to, jaký jsi. Oblečení reprezentuje tebe, ne značku, kterou nosíš.
Nezní, právě naopak, je to velmi pěkná myšlenka. Měla si stále ty, podle své definice, vkus?
Myslím, že ano, vkus jsem měla přirozeně od malička. Stále jsem se oblékala jinak. Samozřejmě, když jsem měla 20 let, nemohla jsem si dovolit luxusní značky, a tak jsem využívala secondhand a podobně. Vždy jsem se však nějakým způsobem od ostatních lišila. Nebylo to násilím – zkrátka to tak přirozeně bylo. Mnoho lidí z vysoké školy mi tak začalo říkat, ať si založím vlastní blog.
A ty sis ho i založila …
Ano. Tehdy však blog nebyl takový trend jako nyní a nedá se říct, že bych měla velké čísla a sledovanost. Nejsem totiž komerční typ a pravidelnost mých blog postů byla také sporadická. Nikdy to totiž pro mě nebyla vysloveně priorita. Měla jsem však štěstí, že mě lidé začali registrovat na základě toho co nosím, jak se prezentuji a pomalu se mi dařilo získávat joby a spolupráce s mnoha kvalitními značky. Například v minulosti si mě přes můj blog našel eshop v Praze, který mě najal jako módní stylistiku. Na této pozici jsem strávila rok.
Co vlastně děláš teď? Je mi jasné, že působíš v módě, ale zároveň nevypadáš jako člověk, který by měl to typické jednotvárné povolání.
Ať to zní jakkoliv, já jsem takový ten lifestylový člověk. To však neznamená, že celý den běhám po kávičku a podobně, to by mě ani nebavilo. Pracuji pro rodinnou firmu, mám své mini projekty, pomáhám značce Laformela, mám styling, spolupráce s umělci a podobně. Je to fajn, mám flexibilní pracovní dobu, setkávám se se zajímavými lidmi, kteří mě posouvají neustále dál.
Když jsme u té rodině – tvá sestra je modelka, jeden bratr působí jako fotograf, co dělá ten druhý? Je totiž velmi zajímavé, jak každý děláte něco jiného, přesto působíte soudržně.
Za to mohou naši rodiče. Už 30 let pracují na našich vztazích a i když máme své ups and downs, v konečném důsledku spolu stále fungujeme jako celek. Mladší bratr? Ten momentálně působí v rodinném byznysu – farmě.
